Slavkovský les 30.4-3.5.2019

Hanka, Maruška, Tom, Míla, Tan, Jajda, Mlčící, Fernet, Já

Tehnle vandr upekl Ťan s Mlčícím a vymysleli Slavkovskej les. Abych pravdu, řekl, tak jsem se musel kouknout do mapy, abych vubec zjistil kde to je, ovšem teď už na to nezapomenu. Sešli jsme se navečer přímo na fleku pod vrcholem kopce Říjiště, kterej už vymazlila část jednotky, co dorazila na prostoru jako první. Někdo vytáhl buřta, někdo neco většího a dlouho do noci jsme povídali a hráli na kytaru. Druhej den se táhlo dál na jih směrem na Kladskou. Každou chvíli nás svlažil deštíček, ale jen takový přepršky, nic hroznýho. Procházeli jsme úžasnou krajinou Slavkovskýho lesa, kde nikde nebylo ani živáčka. Odpoledne jsme dorzili na místo dalšího fleku. Po dlouhým průzkumu okolí nakonec zvítězilo místo u malýho rybníčku - nebo větší kaluže a vrhli jsme se na přípravu dřeva, stavění lavic a přípravu ohniště. Pořádnou chvíli před západem slunce už jsme se všichi cpali nečim dobrým jak v pevný, tak tekutý formě. Večer se hrála hra s veršováním, kde jsem se ukázal jako úplnej blbec, páč nejsem schopnel udělat jedinej rým. Básník ze mě asi nebude. Ráno jsme se s Fernetem sebrali a táhli k domovu a zbytek jednotky pokračoval na Kladskou a pak nahoru na Podrstání. Tenhle kus Země jsme si zamilovval na první pohled. Je to tajuplná krajina kopců, luk, lesů a potoků bez lidí...

...Slavkovský les jméno hrdý,
kam se na něj hrabou Brdý...

Pak že to nepůjde :-)