Tremp na střechu Evropy 22.7 - 25.7 2013

Sepíše Baz (doufám)
sepsal: honza 

Už na trempu spravedlnosti padlo rozhodnutí, že tahle oblast Hřebečovskýho hřebenu počínaje Anenskou studánkou až někam dolu na jih musí bejt ještě někdy prozkoumaná. Prázdniny k tomu nabízely dost času, takže jsme s Bazem vyrazili v pondělí hned ráno. Vlak byl pěkně naprásklej a tak jsme zalezli do jídelního vagónu a cpali se tam snídaní, kafem a zákuskama až do Český Třebový, jde byl přestup na motoráček až do Anenský. Pak nás čekal menší výšlap nahoru do vsi. Už od soboty jsem měl blbý tušení, že když je pondělí, tak bude stánek v Anenský zavřenej, což se ukázalo jako fakt. Trochu nás to rozladilo, páč jsme se těšili na pokec s místníma a na osvěžení. Nakonec nám horko těžko prodali čtyři grepáky a my vyrazili na cestu po hřebeni na jih, což bylo v plánu až na další den. Procházelo se okolo obrovskejch větrnejch elektráren a místama bylo vidět daleko do kraje. Měli jsme namířeno na Vysoké pole kde měla bejt údajně hospoda. Po cestě jsme si k Bazově nevoli zašlo na Mladějovské hradisko, kde kromě cedule s pověstí nebylo vůbec nic. Mazali jsme dál po červený až na ono Vysoký pole. Je to krásná vesnička nahoře v lesích s rekreačním střediskem z dávných dob. Naštěstí tady se informace potvrdila a my za chvíli seděli u pivka. Zrovna se tam konal psí tábor, takže to bylo něco pro Baze. Dva týpci co seděli vedle se hned začali zajímat o Darga a ten jeden asi po pul hodine kynologickýho rozhovoru říká "jéé vy tam máte ještě jednoho pejska? já myslel, že vám upadla čepice" Pro méně zasvěcený dodáváma, že onou čepicí je Bazův druhej pes Žovka. Řádně jsme doplnili tekutiny, nechali si natočit něco na veřer a táhli zpět nahoru na hřeben na rozhlednu strážný vrch. Byl to kousíček a já se celou dobu těšil na oheň. Bohužel všude okolo rozhledny byl zákaz rozdělávání ohňů a ani tam žádný ohniště nebylo. Potlaki jsme tam místní a vyslechli vyprávění o zdejší hornický činnosti. Těžilo se tam uhlí a hlavně ňákej Lupek což je surovina na výrobu žáruvzdorných materálů. S údivem jsem se taky dozvěděl, že tam byly sudety, a že veškerou tu hornickou činnost začínali už právě němci. Tyhle informace potvrdily i informační tabule, který tam všude jsou. Dali jsme se do průzkumu okolí, kam by se dalo složit kosti a udělat nějakej ten ohníček. Po chvíli jsme našli ohničtě a pěknej plácek nedaleko rozhledny. Baz byl po noční, tak to zalomil ke stromu a já skoro do západu slunce civěl z rozhledny do kraje. Dokážu takle čumět celý hodiny. Když jsem se vrátil s tím, že uděláme ohníček, tak Baz moc nesouhlasil, páč bylo ukrutný sucho ale já že udělám jenom takovej malinkej z pár klacíků. říkal jsem si, že v tom velkým ohišti to nemůže nic udělat. Výhodou takovýho ohníčku kterej by se vešel do dlaně je, že sáhnete pod zadek, vytáhnete po hmatu větvičku a tou přiložíte. Kecali jsme do noci a když ohníček dohasnul, tak koukám na kraje ohničtě, který byly od oníčku dobrejch dvacet cenťáků a ty byly úplně rozžhavený. Čul jsem problém. Nalili jsme tam s Bazem co jsme mělí včetně osahu svých močáků a zdálo se, že je to v cajku. Ráno jak jsem rozlepil voči tak první pohled byl na ohniště. Z krajů se vesele dýmilo a směrem od středu se táhly vypálený cestičky. Sebral jsem včechny flašky co jsme měli a mazal jsem asi kilák ke studánce. Ve studánce byly poslední zbytky vody, takže jsem s těží nadojil posledních 9 litrů a letěl zpět. Nalili jsme tam všechno a snad se to podařilo. Úplně jsem se zastyděl, že si mi něco takovýho mohlo stát. Příště si rozsvítim radši svíčku a na oheň v takových suchách peču. Vyrazili jsme. CHtěli jsme si prohlídnout zdejší doly a svázt se úzkokolejkou, ale maj tam otevřeno jenom v pátek a v srpnu, tak jsme šli pěšo po kolejích. Za celou cestu nikde ani stáneček a nám už chrastily jazyky v tlamách. Dofuněli jsme až na Hřebečov na motorest. Měli tam pěknej fofr a tak jsme do sebe naházeli jídlo, limonády a pivo, že jsme se nemohli ani hnout. Vyvstala otázka co dál. Dorazili jsme do míst, kde jsme měli bejt až další den. Vyhrál nápad sejít dolů do Moravská třebový a vyrazit vlakem kam nás napadne. Cestou jsme se vykoupali v rybníce, což nás teda postavilo na nohy. Ukázalo se, že z Moravský třebový jede vlak jenom do Český a tak nezbylo, než jet tam. V Český jsme koukli do mapy a vyrazili do Chocně, kde začínal přírodní park Orlice. Dofuněli jsme vlakem do Chocně s jediným přáním, najít hospodu. Krásná cizinka, kterou Baz oslovil nás poslala do mistní hospody nedaleko. Zasedli jsme. Ukázalo se, že tam dělaj bramboráky na milión způsobů a tak jsme si pošmákli. Narvaný k prasknutí jsme odtáhli nedaleko na kraj Chocně k Orlici a ztahaný okamžitě usnuli. Další den jsem si přivstal a šl na náměstí sehnat mapu a koupit něco k snídani. K mýmu překvapení mi mapy dali zadaco. Sice takový reklamí, ale ušly. Po snídani jsme vyrazili. Plánovali jsme dorazit do Korunky kde bude tutově hospoda a rybník na koupání. Připomínám, že bylo snad 35°C. Bohužel tam byl jenom ten rybník a ještě spíš takovej chčijon, takže jsme se svlažili v Orlici a mazali do Čermný, kde je podle místních tutově hospoda, jenom nevědí od kdy maj otevřeno. Celý lačný jsme se hnali do Čermný, prošli celou ves aby nás před hospodou uvátala cedule, že je zavřeno, že zrovna malujou. Hostinskýmu se nás zželelo a prodal nám aspoň pár piv. Taky nám poradil, že další hospoda dokonce s koupáním je v Borohrádku. Vzpomněl jsem si, že jo, že jsem tam už byl a tak jsme nejbližším busem s ruským řidičem za cenu sórok dojeli do Borohrádku. Doploužili jsme se na písáks tím, že už se nehnem. Celej večer jsme se pak hostili pivkama, klobaskama, langošema a všim možnym. Když odešli lidi, tak jsme se přesunuli na druhej konec pískovny, rozdělali ohníček (vody na hašení tu bylo dost) a popíjeli pivko. V noci lehce kráplo, ale nic hroznýho. Ráno nás vzbudil nějakej rybář, kterej tam hulákal nadšenej na nějakýho kolegu na druhý straně, že tam našel spát trempy. Vyrazili jsme na vlak směrem domu.