Čundr 15 - Amerika 1.-3.10.2010 - Průzkumná výprava do zakázaného podzemí

autor: Honza
osazení: já, Baz, Pavel, Dargo

1. den

Tohle byl pečlivě připravovanej čundr, kdy jsme chtěli prolézt s Pavlovou pomocí po laně některý štoly na východním cípu Velký Ameriky (Lomu východ), o kterých jsem byl přesvědčenej, že vedou ven. Konkrétně jde o štoly nad tunelem ke dveřím. Taky jsme měli slíbenej přístup do jinak zakázaných částí lomu na což se zejména Pavel těšil. My ostatní jsme tam už byli. Sice nikdy legálně, ale byli :-). V pátek jsme před obědem vyrazili jen s Bazem s tím, že Pavel dorazí z Hradce až odpoledne. Busem jsme přijeli do Mořiny a mazali k lomu. Nutno podotknout, že jsme tam byli už 29.9. s tím, že jsme si tam navezli gumáky, abychom mohli projít zatopený štoly. Ted jsme si tam vezli dokonce svůj zámek, abychom si mohli lom zavřít páč byly vrata otevřený :-). Příšli jsme tedy k vratům, vlezli dovnitř a jako se zvláštním pocitem za sebou zamkli Ameriku. Měli jsme klíče od Ameriky!! Dorazili jsme na náměstí a hned se dali na průzkum zatopený štoly na Mexiko (Lom politických vězňů). Voda ale sahala až po okraj holinek a tak jsme prolezli alespoň svážnou a okno nad štolou do Mexika. Jak já už jsem tady dlouho nebyl? To se ještě čerpávala voda z jezera a šlo to projít suchou nohou. Kdo tohle pamatujete? Po návratu jsme vzali můj chabej horolezeckej vercajk a vyrazili do hospody kam měl dorazit Pavel. Po cestě jsem zkusil vylízt do okna s navijákem u ústí tunelu k vratům, ale v půlce stěny (spíš to byla cesta do kopce) jsem se jak horolezci říkají posral a tak jsem byl rád, že jsem slezl. Nějak to horolezení pro mě asi nebude, počkáme na Pavla. Do hospody na hřiště jsme dorazili vyhládlí a hned zbufli celej jídelní lístek! Měli jen Tláču a utopence. Po asi hoďce volal Pavel, že mu to dnes nevyjde a že dorazí v sobotu ráno. Dopili jsme tedy dalších 5 piv a vyrazili domů. Přišli jsme k vratům do lomu, odemkli vlastními klíči, zamkli a pokračovali na náměstí. Z hospody jsme si nesli nějaký klobásky který jsme hned dali na oheň. Teď přišla poprvé na řadu moje nová maličká sekerka fiskars, kteroužto jsem dostal k narozkám. Taky jsem se hned dal do výroby vodky s džusem a to podle mého nového napřevoznízkohmotnostího receptu:

přepálí se normální konzumní vodka na co nejvyšší koncentraci. Mě se povedlo ze 40% udělat 82%, tj. na tramp se pak s sebou zabalí takto vypálená vodka, pomerančovej Tang a přípravek na sterilizaci vody Aqua Steril. Je otázka, zda je při této koncentraci akloholu ta dezinfekce vůbec pořeba. Z výše uvedeného je asi postup celkem jasnej, vydezifikuje se voda, nasypá do ní Tang a přidá 82procentní vodka. Pozornému čtenáři je jasné, že vodky stačí polovina co by dával normálně.

A tak jsme jedli do polosita a pili do němoty až jsme pak šli spát spánkem spravedlivých. Najednou se mi zdá sen, že jsem pod vodou. Voda je studená, ale zase ne tak, že by se to nedalo vydržet, pomalu padám ke dnu, je to celkem hezkej pocit. Ale pozor, to není sen, dochází mi kyslík! Jen se nesmím nadechnout! Jak ale poznat kde je hladina, všude je tma. Jsem nadechnutej, takže chvíli počkám, padání ke dnu se zpomaluje, až nakonec začnu znova stoupat ke hladině. Na jedno nadechnutí jsem nasál litry čerstvýho vzduchu. Rozhlídnu se okolo sebe a šlapu vodu. Jsem v jezeře asi 1,5 meru od šikmýho břehu. Začnu se pomalu soukat na břeh, je kluzej a jde to blbě. Když se vyhrabu blíž, tak vidim Baze jak na mě svítí a táže se zda potřebuju pomoct. Vylejzám, svlíkám termo prádlo a mažu nahej do spacáku.

2. den

Hned jsme začali vtipkovat na téma noční příhody což mě ujistilo, že to nebyl jenom sen. Zas tak vtipný to není, jsem rád, že jsem se vynořil a pod vodou se nenadechl. Ráno pokračovalo klasicky vařením čaje a jezením tatranky. Vyběhli jsme nahoru na silnici a tam už čekal Pavel s autem. Zajeli jsme do Mořiny, tam nechali auto, vzali vše potřebný a šli směrem vápenka, kde jsme měli sraz s človíčkem říkejme mu třeba A, kterej nás měl provést oním zakázaným územím. Sraz by na minutu přesnej, A si přived i přítelkyni ze který se vyklubala potápěčka, tak jsme si rozuměli a taky tátu, kterej se těšil snad ještě víc než my. Po chvíli A přinesl klíče od zakázaného území. Byl to neskutečnej pocit, fotil jsem se s těma klíčema snad ve všech pózách, bohužel ty fotky zde neuvidíte protože jsem A slíbil, že je nedám na internet. Pak už následovala dávno zapomenutá cesta přes staré části továrny až do tajuplného podzemí. Procházeli jsme mě dobře známými místy, navštívili Hagenku a byli až na Jižním Kříži. Pak jsme prolezli Badyho zával a já viděl poprvé onen systém zachovalých štol jak ho popisuje pan Laco Lahoda na stránkách CMA. Na zemi byly ještě koleje s výhybkama, různé trubky a vzdušníky - krása. Až jsme se dosyta pokochali, tak následovala cesta zpět, která se zdála jako nekonečná. Ještě celí oslnění denním světlem jsme se rozloučili se zbytkem výpravy a pokračovali dál na Ameriku. Tam Pavel ukázkově vyběhl tu stěnu co jsem se včera po.. a dokonce prolezl do toho okna co jsem si myslel, že musí vést ven. Bohužel po 5ti minutách hlásil - vše je zavaleno, nikam to nevede. Zašli jsme tedy schladit žáhu na hřiště a taky dát něco na zub. Tam nás Pavel naučil velkýho a malýho Bobra kterým se Baz ted chlubí skoro pokaždý když přijde do hospody (malej Borb = 5 piv bez čůrání, velkej Borb = 10 piv bez čůrání). Když jsme opouštěli hospodu a vrchní nám přinesl lístek, tak byl nadepsanej TRAMPOVÉ. Dojalo mě to tak, že mám teď ten lístek na nástěnce v práci a určitě ho sem naskenuju. No pak už klasika, odemčení Ameriky, oheň, klobásky a spánek. Druhej den jsme chtěli ještě lízt do štoly na Mexiko jak se tam musí šplhat po laně nahoru, ale nakonec jsme to odložili na jaro kdy máme slíbenou prohlídku dalších mě už neznámých částí zakázanýho území.

3.den

Poránu čaj, tatranka a odjezd domu.