Čundr 6 - Český ráj - červenec 2009

kronika » Čundr 6 - Český ráj - červenec 2009

účast - Hanz, Šmoula, Baz, Dargo

autor - Baz

 

Pokud se nepletu, tak tohle byl první vandr, který jsme absolvovali my tři sousedi z jednoho baráku. Akce byla týdenní a naplánovali jsme ji příjezdem do Jičína, odkud jsme pokračovali přes Drábský světničky, vláčkem jsme se přesunuli přes Mladějov v Čechách pod Trosky, kde jsme zakotvili u rybníku zvaného Vidlák. U tohoto krásného rybníku byla za 1) krásná hospůdka s krásnou obsluhou a za 2) byl tady i krásný bivak na břehu rybníka pod skalním převisem - zde jsme zakotvili na 2 dny, protože se vcelku dalo předpokládat, že milá obsluhující děvčata nebudou mít o smrdící čundráky zájem :-). Na 2 dny jsme zde zakotvili proto, že jsme si jeden den vyhradili na návštěvu Trosek a hlavně to tady bylo tak hezké, že nebylo kam pospíchat. Po definitivním sbalení propriet jsme pokračovali dál lůnem Českého ráje přes hrad Kost až do Branžeže, kde jsme bezva popili, trochu se i vykoupali a Hanz s bandou pseudočundráků na kytaru zabékal (já se Šmoulou jsme se v bivaku věnovali dobrému červenému vínu a klábosení). Další den následoval přesun na hrad Valečov, kde jsme zaprvé provedli prohlídku hradu, poté jsme v podhradí se Šmoulou byli pozdravit naší šenkýřku z minulých vandrů v této oblasti (pivko má furt stejně dobré a místní si na nás i pamatovali - úspěch !!!) a poté jsme se přesunuli zpět na Valečov, kde jsme se zúčastnili koncertu Petra Hrona pod otevřeným nebem - pro místní vítaná událost, pro nás příjemné zpestření dne .... závěr dne (tedy spíš večera) jsme strávili u jednoho z místních stánků v konverzaci s obsluhou za přítomnosti kvalitní slivovičky - vše nakonec dopadlo tak, že jsme se již nikam nepřesouvali, ale noc jsme strávili na pódiu, kde pěl před námi Péťa Hronů - chudák by zblednul závistí, jaký koncert jsme předvedli na pódiu my ... Další den byl závěrečným a tak jsme se přesunuli do Mnichova Hradiště a odtud vláčkem mastili směr Praha (s vláčkem to bylo naknop, protože já s Hanzem a Dargem jsme šli dle časového plánu, leč Šmoula se musel jít ještě rozloučit s paní šenkýřkou, nějaké pivko tam urazil, po cestě k vlaku ještě musel dorazit červené z minulého dne, takže bylo zábavné sledovat ho, jak zcela uondán za našeho telefonického a později i ústního povzbuzování dobíhá, no - DOBÍHÁ - na poslední chvíli vlak, který jsme museli malinko pozdržet kvůli našemu milému příteli.