Smaženicový tremp 15-19.9.2014

Baz, Vláďa, Žofka, já + Hanka, Indián, Čódl, Lahvoň Mlčící

Tenhle tremp jsme plánovali celý letošní léto a došlo na něj až teď. Celý to začalo v neděli večer na slezině v hospodě, kdy jsme dohodli sraz před sedmou hodinou ranní. Odjezd byl ze smícháče a dokonce jsme vyhráli prázdný kupátko. Páč nepřipojili jídelní vůz, tak jsme se zásobili pitím na celou cestu. Jelo se do Havlíčkova Brodu a pak ještě osobákem do Chotěboře. Hned v první drogerii jsem sehnal tuhej líh, kterej je v Praze k nesehnání. Dali jsme lehkej oběd a vyrazili směrem do Grand Kanonu (údolí řeky Doubravy) Sestupovalo se celkem mírným svahem až za chvíli začal bejt slyšet hukot říčky. Bylo dost vlhko a všude tuny hub. Neodolal jsem a sbíral do klobouku na smaženici. Mel jsem nakoupený sádlo a doufal, že ještě někde seženu vejce. Doubrava se klikatila, vřela, hučela a občas padala strmejma vodopádama. Šli jsme proti proudu do kopce a terém byl mizernej – samej mokrej šutr, žádnej krok se neudělal stejnej jako ten předchozí. Chvilema jsme udělali pár fotek kdy nám Baz ochotně pózoval. Asi v polovině jsme potkali trempíky, kteří šli dolu, prej se kouknout na kanon. Asi po dvou hodkách jsme dorazili do obce bílek s tím, že si tam dáme pivko a potáhnem někam do lesa. Bohužel hospoda měla otevřeno jenom do 15h a my přišli asi v 15:10. Naštěstí tam byla vedel prodejna s motorkama a světe div se měli tam i pivo. Poseděli jsme a po chvíli dorazili i trempové z kaňonu. Dali jsme se s nima do řeči a zjistili jsme,že máme pozoruhodně podobná plány (dál k vojenský základně a pak dál dolu na Žďár nad Sázavou). Navrhli jsme tedy, že bychom mohli pokračovat dál společně a oni to přijali.  Byli to – Hanka, Indián, Čódl Lahnoň a Mlčící. Vláďa od nát bohužel musel odjet domu páč měl nejaký vyřizování. Vplenili jsme tomu motorkářovi lednici a vydali se do lesa. Asi po hodce jsme našli vhodný místo na kemp u potoka. Lahvoň se okamžitš ujal rozdělávání ohně s čímž jsem se mu snažil pomoci a indián se tam vymáchal v potoce a namočil si svoje kožený kalhoty, který začal okamžitě sušit. Mezi tím mě ještě Čódl objednal k Indiánovi na souboj v hodu nožem, kde jsme se krásně znemožnil (ikdyž – jednou se mi i zabod) S Bazem jsme si mázli chleba se sádlem a cibulí a všichni zasedli k ohni. Pilo se pivko, vařil se grog a vládla veselá debata. Večer byli hvězdičky a ráno krásně – jak vymeteno. Pustil jsem se do vaření smaženice. Vejce jsem dostal od Čódla jako cenu útěchy za včerejší vrhačskej souboj. Povedla se myslím luxusně. Ono na sádle je prostě na sádle. Narvali jsme si všichni pupky a my s Bazem jsme vyrazili do vsi Sobíňova nakoupit si zásoby. Tak hezkou vesničku jsme už dlouho neviděli. Zakoupili jsme suroviny na smaženici plus něco dalšího, polkli před krámem dvě plzničky a mazali jsme na smluvený místo kam se zatím přesunuli naši noví kamarádi. Cesou bylo šíleně hub, takže jsme sbírali jak se dalo. Asi po třech kilácích jsme je dohnali a dál pokračovali společně. Cesta šla těžko, bylo vedro, šlo se mírně do kopce s tím, že bylo vídět snad kilometr rovina před nás. Všichni jsme se těšili až budem na horizontu a když jsme tam dorazili, tak byla malá zatáčka a zas kilák do nedohledna. Nakonec jsme dorazili k Borovým jezírkům kde jsme založili další kemp. Baz tam našel svojí největší houbu – praváka. Udělali jsme oheň, sbufli něco na zub a já s Bazem, indiánem a Mlčícím jsme vyrazili na pivko do Havlíčkové Borové. Byli to tři kiláčky, ale krásná cesta mezi polema. V družným hovoru nám rychle utekla. Točil se Rebel a tak jsme jich pár zvrhli a taky si nechali natočit do petek. Vrátili jsme se tak aby bylo ještě trochu viděr. U ohně se kecalo, popíjelo a bylo to fajn a na obloze zase hvězdičky. Zůstali jsme s Mlčícím u ohně poslední a kecali asi do jedný v noci. Ráno jsem začal vařit smaženici a stejně jako včera se moc povedla. Ikdyž z mýho placatýho ešusu byla lepší než z Bazova hlubokýho. Najedli se všichni kromě Mlčícího, kterej houby nejí a vyrazili jsme na další cestu. Tentokrát nášs čekali snad jen čtyři kiláčky k obci Račín, kde jsme postavili další kemp a všichni se vydali do hospody kde jsme měli sraz s vrátivším se Vláďkou. Točila se Plzeň a tak bylo o zábavu postaráno. Někdo se i najed a já polk luxusní tlačenku. Na kemp jsme dorazili ještě za světla a rozžehli jsme oheň. Indián zapálil dýmku míru a zapíjeli jsme to petkama. Debatovalo se dlouho do noci. Ráno jsme si po dlouhý době dali smaženici a s protáhlýma xichtama sme začali balit domu. Teda jen my, ostatní pokračovali až do neděle. Dorazili jsme do Račín a za dve hodky nám jel autobus. Po cestě jsme si nemohli vynachválit naše nový kamarády s libovali si, že to určitě nebylo naposled co jsme je viděli. Ve Žďáru nám ujel před rypákem vlak a tak jsme tam dve hodky tvrdli na další.