Potlach Pět Seker 17-19.10.2014

Já, Cargo
Sepsal: já

Cargo někde vyštrachal, že opět začíná fungovat osada Pět seker kam jsem jezdíval v letech 1994-1996. A aby toho nebylo málo, tak že mají zanedlouho první osadmí oheň a že jsme zváni. Domluvit podrobnosti bylo dílem jedný sleziny a už jsme stáli na peróně Smícháče a čekali na Vlak. V plánu bylo jet do Všeradic a jítsměrem k základně s tím, že někde přespíme a v sobotu budem pokračovat na Pět seker aby jsme okolo poledne byli na místě. Ve všeradicích jsme dali pár piv na promazání a vyrazili jsme. Cesta šla dobře bylo tak akorát na šlapání. Cargo rozhodl, ze zůstaneme na Hobart kempu a byl to dobrej nápad. Není to už pak daleko na hřeben, takže jsme měli druhej den o to příjemnější cestu. Jak už to bejvá u nás dvou zvykem vrhli jsme se na dřevo a za chvíli byla u ohniště pěkná hromada. V předešlých dnech byly dost srážky, ale to zkušenýmu traperovi jako je Cargo nevadilo a tak brzo plápolal oheň. Nadlábli jsme se a natěšený na zejtřek jsme rokovalo pozdě do noci popíjejíc zásoby piva na potlach. Ráno se uvařilo, uklidilo a mazali jsme. Stavili jsme se jeste na jedný starý zemjance, překročili hřebenovku a padali dolů k Poledním potokům. Zanedlouho jsme zacejtili kouř a uslyšeli štípání dřeva. Netrvalo dlouho z lesa se vyloupla osada. Bylo vidět, že noví ostadníci pořádně mákli. Stejně jsem alle marně vzpomínal, příroda udělala svoje a mě na tom místě nepřipadalo vůbec nic známý. Seznámili jsme se s osadníkama i prvníma hostama a šli si udělat ležení. Pak šerif rozdával práci a tak jsme se snažili byjt taky trochu užitečný. Odpoledne se strávilo děláním dřeva, střelbou ze vzduchovky, u kytary apod. Navečer šerif rozdělal I. osadní oheň ručně třením dřev, což na mě hluboce zapůsobilo. Po setmění se utužila nálada, hrálo se, kecalo se, proběhla dokonce i první oficiální volba novýho šerifa, což jsem na tom dosavadním taktéž obdivoval. Jako hřeb večera byli i původní osadníci, který kdysi kemp stavěli a se kterýma jsme prohodili pár slov. Ani nevim ja se šlo spát, druhej den už to bylo klasicky smutný, sbalit, do civilizace a domů.