Čundr 12 - Srbsko, Solvayovy lomy - červenec 2010

účast - Hanz, Baz, Dargo

autor - Baz

Cílem tohoto vandru bylo opět navštívit naše oblíbené území Srbska a jeho okolí. Vláčkem jsme dorazili do stanice Srbsko, na chvíli se ubytovali v téměř nádražní hospůdce a potom jsme se přesunuli přes most do místního malého kempu, kde jsme strávili v místním kiosku pohodové odpoledne, spojené díky krásnému počasí i s koupáním v Berounce. V podvečer jsme se přesunuli do méně využívaného lomu poblíž Alcazaru - ten lom se nachází v údolí vedoucím do Berouna - Hostími. V lomu jsme se zabydleli a chystali se začít hodovat, když jaké bylo naše překvapení - z nedalekých houštin se vyloupla dvě sličná děvčata, z kterých se vyklubaly dvě docela pohodové turistky, které si takhle zpříjemňovaly prázdniny. Tak jsme strávili společně příjemný večer a šlo se hajdy do hajan. Noc byla zajímavá, protože se strhla průtrž mračen - holky byly v pohodě - ty měly svůj stan, my jsme dopadli taky dobře, protože jsme otestovali naše nedávno pořízený "žďáráky" a potěšily - nepromokly. Pouze Dargovi tam trochu nateklo, ale tomu se nedalo zabránit - hafani maj holt jiný nocovací návyky než my .... Druhý den jsme se s holkama rozloučili a již i s Abdulem (můj známý ze Solvayových lomů - viz jeden z minulých čundrů), který za námi ráno dorazil přímo do lomu jsme se procházkou vydali do skanzenu Solvayovy lomy, kde je Abdul coby člen místního spolku doma a my díky častým návštěvám tam rozhodně neznámí již taky nejsme. Celý den jsme strávili pobytem ve skanzenu, kde nám Abdul udělal soukromou prohlídku i projížďku, ale odpoledne se s námi rozloučil, protože musel znova do práce - chudák nádražák .... My jsme se v této době seznámili s dalším místním borcem Dušanem, který dělá ve skanzenu celoročním pobytem skvělou ochranku a tak jsme přijali jeho pozvání na společný večer. Tak jsme si na chvíli odskočili do Bubovic na večeři a pro proviant a po návratu jsme zasedli ke kulatému stolu u místního ohniště, kde jsme bezva poklábosili a pozdě v noci jsme se rozešli každý do svých pelechů - my to měli blízko - cca 3 m od ohniště :-) Ráno jsme Dušanovi poděkovali za azyl a se známým "ahoj" jsme vyrazili do Bubovic na autobus a odtud co ??? - no směr Praha.